Archiv rubriky: Názory

Názory

Václav Sedláček ve stínu Jana Opletala

Rok kulatých výročí je příležitostí uvědomit si paradoxy naší paměti. Takovým paradoxem je stopa dvou mladých lidí, kteří zemřeli v říjnu a listopadu 1939 na střelná zranění. Kdo tehdy zmáčkl spoušť, není dodnes objasněno. Jméno prvního je symbolem, druhý je skoro zapomenut. Jan Opletal je pevnou součástí dějin. Václav Sedláček musí o pozornost současníků bojovat.
Václav Sedláček (22. dubna 1917 Recklinghausen, Severní Porýní-Vestfálsko – 28. října 1939 Praha, Protektorát Čechy a Morava) byl spolu s Janem Opletalem jednou ze dvou obětí střelby do davu při protinacistických demonstracích 28. října 1939.
Je to zvláštní osud. Václav Sedláček, ačkoli se narodil v Německu, několikrát osvědčil své češství a autentický vztah k Československé republice. Dvakrát prchal před Němci a nacisty (1933 a 1938) a ani 28. října 1939, kdy mohl sedět v klidu domova, nezůstal stranou. Vyšel do pražských ulic a zúčastnil se zakázané protiněmecké demonstrace. Možná měl na klopě malou trikoloru, což byla »legitimace«, kterou si v této době ještě mnoho Čechů dovolilo. I tak to bylo hrdinství.
Více informací naleznete zde:
Václav Sedláček ve stínu Jana Opletala (Střípek z historie – 28. říjen 1939) –
https://drive.google.com/open?id=1CSCA2zhCg-UgfN8kwDQVibp2DvIwUoCW

Václav Sedláček ve stínu Jana Opletala
Václav Sedláček ve stínu Jana Opletala

Nejsou jako my

Ač nejsem monarchista, dovolím si jako motto ocitovat čtyřverší z hymny Rakousko-Uherska:
Spojené kde vládnou síly
Vše se snadno překoná
Když se ruka k ruce vine
Tak se dílo podaří

K věci:
Liberecké kino Varšava bylo uzavřeno v roce 2009, chátrající kulturní stánek se však rozhodla zachránit skupina přátel a nadšenců (filmaři, hudebníci, architekti, Liberečani, organizátoři kulturních akcí, bez politické příslušnosti), kteří založili spolek (původně občanské sdružení) Zachraňme kino Varšava.
Webové stránky spolku jsou zde – http://www.kinovarsava.cz/.
K 20. srpnu 2014 založili oficiální veřejnou sbírku na „Rekonstrukci kina Varšava“. Jako se svého času lidé skládali na Národní divadlo, Liberečané se skládají na své jediné kino – Varšava. Podpořit je lze na transparentní účet veřejné sbírky č. 2400632436/2010 (https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2400632436). Transparentní spolkový účet je zde: https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2700328815.
Kino Varšava opět ožívá, už rok se zde konají kulturní akce – filmové projekce, koncerty, výstavy; ve foyer kina Varšava byla otevřena kavárna Kino Káva. 15. února 2015 bylo otevřeno opravené foyer a od té doby do konce roku uspořádali 112 akcí, na které přišlo 6 700 návštěvníků.

Liberecké kino Varšava - kavárna Kino Káva
Liberecké kino Varšava – kavárna Kino Káva
Liberecké kino Varšava - multifunkční kinosál
Liberecké kino Varšava – multifunkční kinosál
Pokračování textu Nejsou jako my

Nejsme jako oni?

V uplynulých letech proběhly v rumburské Loretě dvě putovní výstavy o zničených sakrálních památkách v období před rokem 1989 – „Zničené kostely severních Čech 1945 – 1989“ (1. září – 29. září 2012) a „Zničené židovské památky severních Čech 1938 – 1989“ (8. srpna – 28. září 2013) ). Logicky jsem očekával i výstavu třetí, věnovanou sakrálním památkám zničeným po roce 1989. Podklady pro takovou výstavu jsou, přehled sakrálních památek zničených nebo silně poškozených po roce 1989 existuje (Michal Valenčík, http://www.znicenekostely.cz/). Poslední v řadě je demolice kláštera milosrdných sester i s kostelem v Chebu (dokonáno jest v pondělí 16.5.2016, marné bylo úsilí Spolku na záchranu kláštera milosrdných sester v Chebu – https://www.facebook.com/klastercheb/). Starosta Chebu Petr Navrátil (ČSSD) to vyjádřil lapidárně: „Nejlepší by bylo, kdybychom našli smysluplné využití, ale to se bohužel nepodařilo. V současném stavu jsem rád, že jde stavba k zemi.“ Město podle něj demolici vítá, protože tak zmizí jedna z problémových lokalit.
Ale uchráněny nejsou ani památky světské, v Hradci Králové chtějí zbourat bývalé letní kino, v tom my v Rumburku už máme náskok.
Z paměti města již zmizel Bytex 01 i s Anglickým domem (státem chráněná památka), naposledy i dům U parku 933/2, nacházející se na všech dobových fotografiích za památníkem rumburských obětí Velké války (1914-18) v Parku přátelství. V rozpočtu města Rumburk na rok 2016 je vyčleněno 1,7 mil. Kč na demolici bývalého širokoúhlého kina Marx. K němu se váže moje vzpomínka, kdy jsem tam v 60. letech minulého století zažil (poprvé a naposledy) projekci muzikálu Kdyby tisíc klarinetů v 5D zvukové verzi (3 kanály vpředu, 2 vzadu). Je to jeden z více důvodů, proč jsem do participativního rozpočtu města Rumburk na rok 2016 zpracoval návrh „Záchrana kina Marx (Na valech 226/2‎, 408 01 Rumburk)“. Historii budovy, od roku 1931 známé jako Caffee und Lichtspiehaus „Marx“ Rumburg (kavárna a kino „Marx“ Rumburk), po roce 1945 přebudované na divadlo a později na širokoúhlé kino, popsali Jan Purkert a Alfred Javorin v databázi divadel: http://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?theatreId=971. Ten název „Marx“ (na fasádě) není podle „nevýznamného“ filozofa 19. století Karla Marxe (1818-1883) – není to symbol minulého režimu, není ani podle filmových, divadelních a televizních komiků bratří Marxů (Chico, Harpo, Groucho, Gummo, Zeppo), ale podle původního majitele budovy. Hypotetická otázka, kdyby se původní vlastník jmenoval Masaryk, také bychom jeho dům s klidným svědomím srovnali se zemí?

Lichtspielhaus "Marx" Rumburg (Kino "Marx" Rumburk)
Lichtspielhaus „Marx“ Rumburg (Kino „Marx“ Rumburk)

Pokračování textu Nejsme jako oni?