Archiv rubriky: Glosy

Glosy

Čtvrtstoletí bez Půlkacíře

Karel Kryl (* 12. dubna 1944 Kroměříž, Protektorát Čechy a Morava, + 3. března 1994 Mnichov, Spolková republika Německo), „básník s kytarou“, v roce 1970 (již v německém exilu) navštívil bývalý nacistický koncentrační tábor Dachau u bavorského Mnichova.

Heinrich Himmler, někdejší policejní ředitel v Mnichově, oficiálně tábor popsal jako „první koncentrační tábor pro politické vězně.“ První vězni prošli jeho branou s nápisem „Arbeit macht frei“ 22. března 1933.
Na seznamu vězňů se nacházelo mnoho osobností veřejného života, jako starostové, komunální politici, poslanci a šlechtici; řada vydavatelů novin a časopisů; mnoho známých a tedy vlivných spisovatelů. Byli sem sváženi lidé různých mediálně aktivních povolání s vlivem na veřejnost, jako hudebníci, skladatelé a právníci. Od konce roku 1940 byli z různých jiných táborů do Dachau svážení již dříve zatčení duchovní různých konfesí, kteří byli koncentrováni v kněžském bloku. Celkem prošlo táborem přes 200 tisíc vězňů z třiceti zemí, z nichž dvě třetiny tvořili političtí vězni a téměř třetinu tvořili Židé. Uvádí se, že v táboře zemřelo celkem 25 613 vězňů a dalších téměř 10 tisíc mělo zemřít v pobočných táborech.
Tábor byl osvobozen 29. dubna 1945 americkými jednotkami, které nalezly v uzavřeném táboře přes 30 000 vězňů. Téhož dne došlo k masakru části zajatých strážných. Žádný z pachatelů nebyl za tento čin nikdy souzen. Generál Patton, na konci války jmenovaný guvernérem Bavorska, vydal příkaz případ dál nevyšetřovat.

Pod dojmem zmíněné návštěvy složil „Bratříček“ Karel Kryl píseň „Dachau blues“, vydanou poprvé na exilovém albu „Maškary“ (1970).

Karel Kryl: Dachau blues (1970, album Maškary)
Karel Kryl: Dachau blues (1970, album Maškary)
Karel Kryl: Maškary (zadní strana alba, 1970)
Karel Kryl: Maškary (zadní strana alba, 1970)

Nadčasová píseň, aktuální i 25 let od skonu „Půlkacíře“ Karla Kryla.

Z násilí nikdy nevzešlo nic dobrého.
(Martin Luther; *1483 – +1546)

Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé.
(Móhandás Karamčand Gándhí, zvaný Mahátma Gándhí; *1869 – +1948)
Ploty obehnaná americká základna Guantánamo na Kubě (Foto: Vít Pohanka)
Ploty obehnaná americká základna Guantánamo na Kubě (Foto: Vít Pohanka)

Off Limits / Trespassers Will Be Prosecuted = Nepřístupno / Ti, kdo přelezou, budou potrestáni


Odkazy:
Karel Kryl – http://www.karelkryl.cz/index.php
Karel Kryl – https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Kryl
Karel Kryl – Dachau blues – http://www.karelkryl.wz.cz/dachb.htm
Karel Kryl – Dachau blues – https://www.youtube.com/watch?v=s9z84OQ_6-M
Koncentrační tábor Dachau – https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncentrační_tábor_Dachau
Dachau – https://www.holocaust.cz/dejiny/koncentracni-tabory-a-ghetta/dachau/
Dachau – první a nejdéle fungující „koncentrák“ v Německu – https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1459709-dachau-prvni-a-nejdele-fungujici-koncentrak-v-nemecku
Osvobození Dachau minutu po minutě – http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&lang=1&i=29410&mm=2&xb=2&vd=1&PHPSSIDWx=49bca4aa633645c476d92e164265baaa
Bist du von Dachau? – http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&i=29277&mm=1&vd=1
Masakr v Dachau – http://fknizek.cz/data/docs_pdf/Masakr_v_Dachau.pdf

14.-16. března 1939 – pohled z druhé strany

Události z března 1939 jsou na Internetu podrobně dokumentovány historiky, pamětníky, publicisty, a to zejména pohledem z naší strany. Podstatně vzácnější je dobový německý pohled na zánik Československa.
Dovolím si proto ocitovat dokument ze 4. dubna 1939, a to „Dopis hlavního pobočníka říšského vůdce SS Heinricha Himmlera, Ludolfa von Alvenslebena, Himmlerově dceři Gudrun o pobytu Adolfa Hitlera na Pražském hradě 15.-16. března 1939“ v českém překladu Pavla Zemana (15. březen 1939 a obsazení Pražského hradu“ – https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1402/058-069.pdf):


[…], 4. 4. 1939
Sl. Gudrun Himmler
Milá Puppi!
píšu tento dopis, a tím dávám Tobě a později zvláště Tvým vnukům a pravnukům do rukou cenný dokument.
Ty víš, že jsem jako hlavní adjutant Tvého otce vždy v jeho doprovodu a byl jsem také svědkem následujících zážitků.
Po velmi bouřlivé a chladné jízdě automobilem večer z České Lípy 14. března 1939[93], kdy nás míjely kolony mnoha pochodujících vojáků, vjel Vůdce do starého pražského císařského hradu na Hradčanech, kde se se svým štábem ubytoval.
V historických prostorách starého císařského hradu, který se vznáší nad světelným mořem starého německého města na Vltavě, se kolem Vůdce shromáždili četní přední muži Říše.
Bylo vidět generály a důstojníky jednotek, které narukovaly do Prahy, šéfa vrchního velitelství Wehrmachtu generálplukovníka Keitela[94], vrchního ubytovatele I v hlavním štábu armády generálporučíka von Stülpnagela[95], osobní a vojenské pobočníky Vůdce, šéfa Říšského kancléřství říšského ministra Dr. Lammerse, říšského vůdce a šéfa německé policie Himmlera s jeho blízkými spolupracovníky.
V bezprostřední blízkosti Vůdce šel Tvůj otec. Byl to velký historický okamžik. Po příjezdu Vůdce vyvěsila hradní stráž německého strážního regimentu Vůdcovu standartu na cimbuří Hradčan[96].
Vůdce šel do skromně zařízených soukromých prostor[97], obrátil se k Tvému otci, šťastně ho objal, že mu bylo dopřáno získat pro Německo Čechy a Moravu. Přitom řekl následující: „Himmlere, není krásné, že zde stojíme, jsme nyní zde a nikdy neodejdeme?“
Později řekl Tvému otci ještě jednou: „Nechválím se, ale zde musím skutečně říci, že jsem to elegantně udělal.“
Doufám, milá Puppi, že Ti tímto zážitkem připravím mnoho radosti.
Heil Hitler!
Alvensleben


Poznámky:
[94] Wilhelm Keitel (1882-1946), armádní generál, v letech 1938-1945 vrchní velitel německých ozbrojených sil, 1946 popraven v Norimberku.
[95] Carl Heinrich von Stülpnagel (1886-1944), generál pěchoty, v letech 1938-1940 vrchní ubytovatel v generálním štábu německé armády, 1942-1944 vojenský velitel Francie, v roce 1944 popraven za účast na atentátu na Adolfa Hitlera.
[96] Standarta byla vyvěšena večer 15. března na jižním křídle Pražského hradu.
[97] Apartmá mělo podobu reprezentativního bytu pro zahraničí návštěvy.


Heinrich Himmler (uprostřed) s dcerou Gudrun při návštěvě koncentračního tábora Dachau (1941)
Heinrich Himmler (uprostřed) s dcerou Gudrun při návštěvě koncentračního tábora Dachau (1941)
„Tatínek mě vzal k sobě do práce. Prohlédli jsme si vše, co jen bylo možné. Viděli jsme, jak lidé pracují v zahradnictví, prohlédla jsem si obrázky, které tamní vězni namalovali,“ napsala si do svého deníku sotva desetiletá dívka jménem Gudrun. „Bylo to nádherné,“ zasnila se ve svých poznámkách.
Onou dívkou byla Gudrun Himmlerová. Tím místem, nad kterým se tak dojemně rozplývala, byl první nacistický koncentrační tábor Dachau. A tím milujícím tatínkem Heinrich Himmler, druhý nejmocnější muž Hitlerovy třetí říše a jeden z architektů holokaustu.
„Dnes je můj otec nenáviděný jako největší masový vrah všech dob. Já to ale vidím jinak a je mým posláním, abych ukázala svého otce v jiném světle,“ tvrdila v 50. letech. Často se šokující drzostí opakovala, že Himmler byl „velký muž, který jen nebyl pochopený, jelikož jeho dobré jméno zničili Židé“.

Nacismus byl vojensky poražen v květnu 1945, ale Püppi, Gudrun Himmlerová, provdaná Burwitzová (* 8. srpna 1929 Mnichov, Německo, + 24. května 2018 Mnichov, Spolková republika Německo) zůstala přesvědčenou nacistkou do konce života.


Odkazy:
Gudrun Burwitzová – https://cs.wikipedia.org/wiki/Gudrun_Burwitzová
Himmler with his daughter, 1938 – https://rarehistoricalphotos.com/himmler-daughter-1938/
Tichá pomoc: tajní ochránci nacistických vrahů – https://www.idnes.cz/xman/styl/ticha-pomoc-stille-hilfe-himmlerova-dcera-gudrun-burwitz.A171012_121630_xman-styl_fro
Kdo byli tajní ochránci nacistů: Stille Hilfe aneb Hnědí kamarádi drží při sobě – https://www.stoplusjednicka.cz/kdo-byli-tajni-ochranci-nacistu-stille-hilfe-aneb-hnedi-kamaradi-drzi-pri-sobe

Rumburští rebelové si zaslouží náš respekt

Za chléb, mír, svobodu - Stanko Vodička, František Noha, Vojtěch Kovář
Za chléb, mír, svobodu – Stanko Vodička, František Noha, Vojtěch Kovář

Na webu Vojenského historického ústavu je zveřejněn příspěvek PaedDr. Jindřicha Marka (autora publikace Pod císařskou šibenicí):
Rumburští rebelové si zaslouží náš respekt! –
http://www.vhu.cz/rumbursti-rebelove-si-zaslouzi-nas-respekt/
Jindřich Marek – https://cs.wikipedia.org/wiki/Jindřich_Marek

Jindřich Marek - Pod císařskou šibenicí: čeští vojáci na křižovatkách roku 1918
Jindřich Marek – Pod císařskou šibenicí: čeští vojáci na křižovatkách roku 1918

Pod císařskou šibenicí: čeští vojáci na křižovatkách roku 1918 (Svět křídel, Cheb, 2005) – https://www.obalkyknih.cz/view?isbn=9788086808154

Při oslavách 100. výročí v Parku Rumburské vzpoury (na Třídě 9. května v Rumburku) v sobotu 19. května 2018 byla čtena jména všech 10 popravených vzbouřenců. Opět se zde však pozapomnělo na těžce raněného Vojtěcha Krumpose (*29.1.1900 v Nouzově, +22.5.1918 v Novém Boru), který zemřel (na následky zranění na bojišti pod Chotovickým vrchem) v novoborské nemocnici 22. května 1918. Právě jeho hrob objevil vloni, po 99 letech od událostí, Josef Doškář, člen místních legionářů, na novoborském Lesním hřbitově.
Nový Bor si připomněl 100 let od Rumburské vzpoury – https://www.novy-bor.cz/novy-bor-si-pripomnel-100-let-od-nbsp-rumburske-vzpoury/d-4658

Hrob Vojtěcha Krumpose na novoborském hřbitově
Hrob Vojtěcha Krumpose na novoborském hřbitově

Josef Doškář: Hrob rebela Vojtěcha Krumpose byl objeven po 99 letech! – http://www.i-noviny.cz/novy-bor/hrob-rebela-vojtecha-krumpose-byl-objeven-po-99-letech

 * * *

Je to v lidech

V Rumburských novinách č. 15/2016 z 25. srpna vyšel na titulní stránce dole článek „Bývalé kino Marx bude již zanedlouho minulostí“ (http://rn.rumburk.cz/2016/10/25/byvale-kino-marx-bude-jiz-zanedlouho-minulosti/). Obdobný článek vyšel v Děčínském deníku 11. srpna 2016 pod titulem „FOTO: Jeden z rumburských domů hrůzy, bývalé kino Marx, půjde k zemi“ (http://decinsky.denik.cz/zpravy_region/foto-jeden-z-rumburskych-domu-hruzy-pujde-k-zemi-byvale-kino-marx-20160811.html).
Oba články jsou koncipovány ve stejném duchu – v podstatě jako obhajoba rozhodnutí rumburské radnice. Ani zmínka o tom, proč vlastník budovy město Rumburk od ukončení provozu kina Marx v listopadu 1998 se o tento svůj nemovitý majetek nestaral „s péčí řádného hospodáře“ a nezabránil jeho devastaci.
Žádná připomínka nehospodárného jednání z roku 1998, kdy podle kupní smlouvy na dodávky tepla a TUV (uzavřené na 20 let) „nejkurióznější situace je u bývalého kina Marx, kde je město povinno podle smluv ročně platit za 115 kW odebraného tepla přes 150 tisíc korun, přestože za celých deset let sem společnost Teplo Rumburk nedodala ani jeden jediný joul tepla.“ Podle tzv. „narovnání“ z roku 2009 „Zastupitelé se však dohodli, že se mezi občany nebude rozúčtovávat platba za kino Marx. Tu bude i nadále město hradit ze svého rozpočtu“ (http://rn.rumburk.cz/2009/04/09/letity-spor-o-teplo-je-u-konce-rumbursti-zastupitele-pristoupili-na-dohodu-o-narovnani/). Jinak řečeno, platí to všichni, kdo do městského rozpočtu přispívají.
Demolice za cca 1,7 mil. Kč tedy „pohřbí chyby minulosti“ a jejich viditelnou připomínku. Rumburské veřejnosti to patrně také nevadí – nenašlo se ani 15 podpisů pod návrh „Záchrana kina Marx (Na valech 226/2‎, 408 01 Rumburk)“ (http://fknizek.wz.cz/data/docs_pdf/participace_formular_kino_marx.pdf), nezbytných pro to, aby se jím představitelé města museli zabývat.

Dokumenty města Rumburk:
Informace o přijatých usneseních z 62. schůze Rady města Rumburk, konané dne 4. srpna 2016
Bod 4. Vyhlášení veřejné zakázky malého rozsahu (VZMR) na akci „Demolice kina Marx, objektu občanské vybavenosti č.p. 226, ul. Na Valech, Rumburk 1“
http://www.rumburk.cz/user_file/files/clanky/sprava_obce/dokumenty_mesta/usneseni_rady_mesta/Usnesení%20rady%20města%202014/rm_62_2016.pdf
Veřejná zakázka: Demolice Kina MARX, objektu č.p. 226 Rumburk
https://vzakazky.rumburk.cz/contract_display_134.html
Rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky
https://vzakazky.rumburk.cz/document_1157/493755357f39e4c35bb5-rozhodnuti-o-vyberu-nej-nabidky_sign-pdf
Informace o přijatých usneseních z 66. schůze Rady města Rumburk, konané dne 26. září 2016
Bod 4. Rozhodnutí zadavatele veřejné zakázky malého rozsahu (VZMR) na akci „Demolice Kina Marx, objektu občanské vybavenosti č.p. 226, ul. Na Valech, Rumburk 1“ Usnesení č. 1119/2016
http://www.rumburk.cz/user_file/files/clanky/sprava_obce/dokumenty_mesta/usneseni_rady_mesta/Usnesení%20rady%20města%202014/rm_66_2016.pdf

Kino Marx - křídlo s kinosálem s částečně propadlou střechou (Foto Jan Purkert, 2014)
Kino Marx – křídlo s kinosálem s částečně propadlou střechou (Foto Jan Purkert, 2014)

Pokračování textu Je to v lidech

Malá úvaha o „dvojím metru“

Scéna z filmu Šíleně smutná princezna (1968, režie Bořivoj Zeman):
Král Dobromysl (Bohuš Záhorský): „V celém království pod trestem pětadvaceti ran holí se zakazuje smích! Rozchod!“
Obveselovač Kokoška (Oldřich Dědek) si podrazí nohy a upadne, král se rozesměje.
Král: „No stalo se.“ Ke katovi (František Dibarbora): „Pojď, jen pojď, pojď, pojď!“
Právník (Antonín Klimeš): „Královská milosti, podle prejudice se zákony vyhlášené vaší královskou milostí, nevztahují na vaši královskou milost osobně, prosím.“
Král: „To by naše královská milost brzy dokrálovala, osobně. Pojď!“ (ke katovi, mrskajícímu rákoskou).


V Rumburských novinách č. 12/2016 (ze 16.6.2016) vyšel na přední straně článek „Jaký bude osud dříve krásné vily?“
Zabývá se aktivitami stavebního úřadu města Rumburk v záležitosti záchrany rodinného domu (vily) Pražská 1406/10 (p. č. 1746) na rohu Pražské a Lipové ulice (naproti OD Tesco), vůči vlastníkovi stavby (fyzická osoba). Město Rumburk se má stát opatrovníkem a prostřednictvím stavebního úřadu vyzve vlastníka „k provedení zabezpečovacích a udržovacích prací na předmětném rodinném domě“.
Jakáto chvályhodná péče o cizí nemovitost.
Vila Pražská 1406/10
Vila Pražská 1406/10
Nedaleko odtud na adrese Na valech 226/2 (p. č. 456) se nachází jiná nemovitost, kulturní památka, bývalé širokoúhlé kino Marx (předtím divadlo, ještě dříve kino a kavárna). O jeho záchranu neusiluje (vyjma pár jedinců) nikdo, byť je v majetku právě města Rumburk. Budova je městem určena (či spíše odsouzena) k demolici a otevřená střešní okna (na straně směrem k Radniční ulici) patrně mají proces její devastace (trvající už 18 let) urychlit.

Kino Marx (ze strany Radniční ulice)
Kino Marx (ze strany Radniční ulice)
Moje prostá otázka zní:
Proč by z hlediska „vyššího principu mravního“ měl soukromník se svým majetkem nakládat lépe, než město Rumburk nakládá s majetkem svým?


Odkazy:
Jaký bude osud dříve krásné vily? – http://rn.rumburk.cz/2016/07/12/jaky-bude-osud-drive-krasne-vily/
Kino Marx alias Městské divadlo – http://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?theatreId=971