NEDÁME SE (80. výročí částečné mobilizace čsl. armády v květnu 1938)

Propagační pohlednice z května 1938. Vlastenecký motiv na skalním reliéfu v pozadí v závěru mimořádných opatření vytesali záložníci, příslušníci pěšího pluku 152, v severočeských Podbořanech.
Propagační pohlednice z května 1938. Vlastenecký motiv na skalním reliéfu v pozadí v závěru mimořádných opatření vytesali záložníci, příslušníci pěšího pluku 152, v severočeských Podbořanech.

V nočních hodinách 20. května 1938 byla ministrem národní obrany Františkem Machníkem (se souhlasem vlády a presidenta ČSR) podle § 22 branného zákona vyhlášena tzv. mimořádná vojenská opatření („částečná mobilizace“) čsl. ozbrojených sil. K „mimořádnému cvičení“ byl na čtyři týdny povolán jeden záložní ročník (odvodní ročník 1935) a pět ročníků technických jednotek, celkem 176 tisíc mužů, kteří nastoupili vojenskou službu ve dnech 21. – 23. května 1938. Připomínce jejich odhodlání bránit republiku je věnována následující citace semestrální práce Zdeňka Meitnera z roku 2004 (http://www.mravenec.cz/henry/File-hist/Mobilizace1938.rtf).

Jedna z oficiálních tiskových zpráv, které čtenářům československého tisku objasňovaly neobvyklou aktivitu čs. armády z 21. května 1938. Takto kupříkladu 22. května 1938 referoval Nedělní list.
Jedna z oficiálních tiskových zpráv, které čtenářům československého tisku objasňovaly neobvyklou aktivitu čs. armády z 21. května 1938. Takto kupříkladu 22. května 1938 referoval Nedělní list.

Zdeněk Meitner: Okolnosti a souvislosti částečné mobilizace čsl. armády v květnu 1938

Po anšlusu Rakouska 13. března 1938 se stala snaha Adolfa Hitlera ovládnout i prostor Československa mnohem zřejmější. Největší nápor na republiku zahájil pomocí Henleinových sudeťáků. Navenek však diplomaticky přesvědčoval o své mírumilovnosti. Během anšlusu navíc Hitler tlumočil ústy Neuratha a Göringa čsl. vyslanci v Berlíně Vojtěchu Mastnému čestné slovo o nezájmu o ČSR. Ovšem už 18. března na říšském sněmu Hitler prohlásil, že nadále nehodlá nikde v Evropě přihlížet krvavému potlačování příslušníků vlastní krve. Současně připravoval vojenské přepadení našeho státu a nechal přepracovat „Fall Grün“.
Edvard Beneš se snažil obnovit systém spojeneckých smluv mezi ČSR, SSSR, Francií, Británií a dalšími, který utrpěl těžkou ránu 1936 po obsazení Porýní a obrátil se na přímé spojence, tedy Francii a SSSR, zda se ještě cítí smluvně zavázáni k vojenské pomoci. Obě země se vyjádřily kladně, Blumova odpověď z Francie však byla limitována pravicovou opozicí a nebyla přesvědčivá. Navíc Británie se Francii snažila od závazků k ČSR odvrátit, aby se vyhnula plnění závazků vůči svému spojenci. Neville Chamberlain pod nátlakem nakonec svým smluvním závazkům proklamativně dostál. Spojenectví však bylo značně labilní. Francouzská pravicová opozice ještě zesílila protičeskoslovenskou rétoriku a Blumova vláda padla a v dubnu ji vystřídala vláda Daladiera a Bonneta. Kruhy blízké této vládě se snažily vymanit ze spojeneckých svazků s ČSR a SSSR a přimykaly se k anglické politice usmiřování.
Na tomto místě je třeba říci, že k nezájmu o Československo vedly velmoci objektivní i subjektivní důvody, které byly možná důležitější než zemička ve středu Evropy. Chamberlain neviděl v anšlusu porušení St. Germainské smlouvy, Francouzi měli potíže se svým koloniálním systémem, USA se izolovaly, Itálie nemohla protestovat, protože Němci podpořili její expanzi v Etiopii a obecně se západní velmoci obávaly spolupracovat se SSSR, protože se obávaly šíření bolševismu.
Na konci dubna se konala anglo-francouzská porada a sjednotila svůj postup. Odtud byla 7. května do Prahy poslána demarše, v níž se pravilo:
1. V případě konfliktu Anglie nemůže pomoci ČSR,
2. Československo musí provést co největší ústupky sudetským Němcům,
3. V tomto ohledu je třeba zahájit s Konradem Henleinem co nejrychleji jednání.
Demarše měla faktický ráz nátlaku na čsl. vládu a nutila ji přijmout karlovarské požadavky. Za tichého souhlasu Francie tak byla pohřbena možnost protiněmecké fronty a vznikla anglo-německá dohoda o střední Evropě. Německo tak nastoupilo k druhé fázi náporu na ČSR. Už v této chvíli žádal hlavní štáb čsl. armády mobilizovat pět ročníků a rozběhla se diskuse o zavedení tříleté prezenční služby.
Na počátku května zahájil německý tisk ostrou protičeskoslovenskou kampaň a psalo se o nesnesitelném útisku sudetských Němců, zároveň se okázale slavily Henleinovy jubilejní narozeniny. Funkcionáři NSDAP zdůrazňovali, že do podzimu padnou československo-německé hranice.
Joachim Ribbentrop sděloval v půli května Angličanům, že Německo nechce řešit sudetský problém násilně, ale nemůže přihlížet k případnému prolévání krve sudetských Němců a muselo by zasáhnout na jejich ochranu. Kdyby Francie zasáhla, považovalo by ji Německo za útočníka. Ribbentrop též zaútočil na ČSR, že předstírá ochotu jen naoko a získává čas k válce s pomocí Francie a SSSR. Proti republice se tak ihned otočily Francie i Británie a žádaly dalekosáhlé ústupky Henleinovi, a to co nejrychleji. Znepokojení vyslanců v Londýně a Paříži, Jana Masaryka a Štefana Osuského, bylo značné. V té době přišel návrh ze strany SSSR pořádat porady generálních štábů společně s Francií, avšak odtud přišlo varování nezaplétat se příliš se Sověty. 14. května vláda odmítla demarši a zdůraznila svou povinnost bránit integritu republiky a řešit sudetoněmeckou otázku v rámci ústavy. Snažila se jednat s Henleinem, ten však zájem nejevil. Vyhověla tak jeho požadavku uspořádat obecní volby 22. a 29. května a 12. června. Očekávalo se, že Henlein získá drtivou většinu německých hlasů v ČSR, ač už v roce 1935 dosáhla jeho strana paritu s českými agrárníky. Podle Henleina mělo jít o jakýsi plebiscit německého obyvatelstva. Všeobecná politická nervozita se stupňovala a volby byly s napětím očekávány i v zahraničí. Působila také velkolepá Henleinova agitace s heslem „Es kommt der Tag“. Berlín zároveň podněcoval a řídil nepokoje v pohraničí, přepravovalo se sem střelivo se zbraněmi. Akce měly mít sabotážní charakter. Též se začaly šířit zprávy, že Německo zaútočí na Československo analogickým způsobem jako na Rakousko. Ribbentrop se o této variantě zmiňoval i při jednáních s Brity a Francouzi. Vzhledem ke spojeneckým závazkům se však uvažovalo, že přepad uskuteční jednotky SA a SS, tedy nepravidelné vojenské jednotky. Vznikla by tak právně nevyjasněná situace a Němci by získali čas, čímž by rozhodli ve svůj prospěch. Podle zprávy z německého velitelství bylo už 16. května schopno dát se do pohybu 12 divizí, a to během pouhých 12 hodin.
19. května Henlein přerušil jednání a odjel do Mnichova, kam Hitler svolal speciální konferenci, jíž se účastnili vysocí vojenští i civilní představitelé. Českoslovenští zpravodajové získali informaci, že ve dnech obecních voleb bude vyhlášena pohotovost oddílů SA a SS a že německé vojsko se stahuje k našim hranicím v oblasti Bavorska, Saska a Slezska. Mělo jít o tři armády generálů Blaskowitze, Reichenaua a Lista. Šlo o opodstatněné obavy, protože tito tři generálové nakonec do Čech vtáhli, i když až 15. března 1939. Tytéž informace měly nezávisle i Francouzi a Angličané (ti hlásili ještě 22. května pohyb německých vojsk v Rakousku a Dolním Slezsku). Signálem k akci v Sudetech bylo heslo „Altvater“ vysílané říšským rozhlasem. Po odvysílání této výzvy se měly spojit henleinovské fašistické jednotky s jednotkami SS a freikorpsy. Akci řídila říšská bezpečnostní služba SS Reinharda Heydricha.
20. května probíhalo jednání ministra národní obrany Františka Machníka a ministerského předsedy Milana Hodži, jemuž náčelník generálního štábu Ludvík Krejčí oznámil, že v blízkosti hranic bylo rozmístěno 11 německých divizí. Stejně byl informován i Beneš a na jeho popud a za jeho předsednictví se sešla 20. května 1938 čsl. vláda k mimořádnému zasedání. Rozhodla se vyhlásit částečnou mobilizaci na obranu republiky.
Samotné vyhlášení však úplně hladce neproběhlo. Beneš si nebyl jistý, jaká práva ohledně branné moci mu dává ústava a radil se s dr. Emilem Sobotou a Prokopem Drtinou, jaká vojenská mimořádná opatření může provést, která po něm žádali ministr Machník, gen. Krejčí a generální inspektor branné moci gen. Jan Syrový. Mobilizace byla provedena podle § 22 branného zákona, v němž Drtina se Sobotou našli příslušná ustanovení. Všechna opatření, která po Benešovi vojenští představitelé žádali, byla samotným prezidentem podepsána až po velkém váhání. Všechno důkladně promýšlel a neměl k vojenským kruhům a zpravodajským službám přílišnou důvěru. Nakonec však převážily obavy, aby Němci nezaútočili na nepřipravenou republiku.
Šlo o rozhodnutí náhlé a neplánované, vynucené pod tlakem nepříznivých zpráv. V úřední zprávě se pravilo: „Ministr národní obrany povolal…se souhlasem vlády jeden ročník zálohy a náhradní zálohy, doplněný příslušníky speciálních zbraní, k mimořádnému cvičení,“ které mělo být čtyřtýdenní. Důvodem byla nutnost zajistit klid, pořádek a bezpečnost státu a zabránit jakýmkoli dalším incidentům vyskytujícím se v některých místech republiky, obzvláště v pohraničí. Vojsko bylo zmocněno zabírat různé civilní prostředky, zejména povozy a potahy nezbytné k okamžitému a rychlému provedení mimořádných vojenských opatření. Armáda zasahovala i do civilní správy a všem opatřením se říkalo „částečná mobilizace“. Nástup povolaného ročníku proběhl hladce, což byl důkaz pro republiku i pro zahraničí o obranyschopnosti ČSR a schopnosti zvládnout vnitřní opozici a zajistit na území státu klid. Povolání ročníku znamenalo impuls pro hnutí na obranu republiky, vláda posílila svou vnitřní pozici, stupňoval se pocit síly k odražení agresora. Demonstrace a incidenty v pohraničí byly paralyzovány. Nacistická hesla a vlajky s hákovým křížem zmizely a obecní volby proběhly bez problémů.
Ve skutečnosti však o žádnou mobilizaci nešlo, poněvadž byl pouze mimořádně povolán jeden záložní ročník a pět ročníků technických jednotek a nedošlo k výstavbě nových útvarů. Ten byl navíc svolán jen svolávacími lístky, nikoli vyhláškou. Při této příležitosti však došlo k velkému rozšíření důstojnického a poddůstojnického sboru. Celá akce měla působit na Německo co nejméně provokativně, stejně tak západní spojenci neměli mít záminku k označení Československa jako iniciátora válečného konfliktu.
Až ex post byl Beneš poněkud překvapen, co vše se skrývá pod pojmem ostraha hranic a tak tvrdou si ji nepředstavoval. Od ranních hodin 21. května totiž pěší útvary doplněné o záložníky postupně uzavíraly státní hranice, odpoledne zaujalo dělostřelectvo palebné postavení, v noci zaujaly postavení i týlové útvary. Svá stanoviště zaujaly i jednotky Stráže obrany státu (SOS). Jejich počet se vyšplhal na 27 000. Stav armády se zvýšil ze 195 000 na 371 000 mužů. Beneše tato mohutná opatření poněkud zaskočila, nečekal tak tvrdý a rázný postup a ještě více znepokojen byl ráno 21. května před svou plánovanou cestou do Tábora. Dozvěděl se o incidentu, který se odehrál v brzkých ranních hodinách v Chebu. Byli zde zastřeleni dva němečtí ordneři, kteří neuposlechli rozkazu četnické hlídky v rámci ostrahy hranic. Prezident nechal celou věc důkladně prošetřit a požádal ministra Machníka, aby se situace nemohla opakovat. Obával se, že Němci případ maximálně využijí pro svou dryáčnickou propagandu. Což se stalo a sám Hitler poslal na monstrózní pohřeb vlastnoručně podepsaný věnec.
Na své první návštěvě Tábora v roli prezidenta Beneš pronesl odhodlanou řeč v oné obtížné situaci a připomněl, že Tábor je příkladem i výstrahou: „Jest nám příkladem veliké národní solidarity a odhodlání postavit se všichni za svého člověka a za to, co pokládáme za právo a pravdu…národ ve službě pravdy Páně na zemi!“ Zároveň připomíná, že musíme brát ohled na sousedy, že nejsme v Evropě sami. Jeho projev poslouchalo do posledního místečka zaplněné náměstí. Drtina mezitím mluvil telefonicky s ministerským předsedou Hodžou, který oznamoval, že mobilizace probíhá bez potíží. Zároveň však žádal, aby Beneš přijel co nejdříve do Prahy, protože odpoledne se očekává nějaká akce ze strany Německa.
Své informace o pohybu vojsk k hranicím sdělila vláda Anglii i Francii, kde však podle vyslance Masaryka nebyly chápány jako přípravy k válečnému přepadení. Anglický vyslanec v Berlíně Neville Henderson přesto žádal informace od německé vlády. Na ní se obrátila i čsl. vláda a oficiálně žádala informace o přesunech v německé armádě. Z celé záležitosti se stala událost mezinárodního významu a Německo mělo svázané ruce a nemohlo obsadit Československo nenápadně jako Rakousko. Německo se cítilo československým postupem zaskočeno a Hitlerovy reakce byly nanejvýš zuřivé a obviňoval „pana Beneše“ z provokace a snahy násilím zastrašit jeho soukmenovce a vykonat na ně nátlak před volbami. Ještě týž den německý státní tajemník Ernst von Weizsäcker sdělil českému vyslanci Mastnému, že zprávy o pohybech německých vojsk jsou nevěrohodného původu a zaútočil na čsl. vládu, že nevyčkala německých informací a alarmovala anglického vyslance v Berlíně, který již v té věci zakročil. O pár hodin později pozval Mastného Ribbentrop a nařídil mu oznámit čsl. vládě:
1. Útisk a týrání sudetských Němců se neustále zvyšuje a upozorňuje na výroky Hitlera, který tento útisk Němců za hranicemi nestrpí a 75 miliónů Němců je připraveno kdykoli zakročit,
2. Nestrpí, aby pražská vláda dávala jiným státům nepravdivé zprávy o pohybu německých vojsk a takové zprávy by nakonec mohly vést k jejich splnění a jejich skutečné koncentraci proti branné moci ČSR.
Ribbentrop čsl. vládě hrozil a potvrdil agresivní úmysly vůči republice. Norimberský soud však dal nakonec za pravdu informacím čsl. tajných služeb. Avšak v otázce pohybu německých vojsk k českým hranicím není dosud jasno. Poslední výzkumy ukazují, že agent A-54 Paul Thümmel hrál na obě strany. Byl špiónem československým i německým. Naší armádní kontrarozvědce dodával cenné informace, avšak zprávy o pohybu německých vojsk kolem hranic byly součástí velkorysého vojensko-diplomatického manévru zdiskreditovat Beneše a izolovat mezinárodně ČSR. Je tedy možné, že informace o pohybu německých vojsk byly poněkud nadnesené.
ČSR však v opatřeních neustala a večer 23. května byla zaujata téměř komplexně zesílená ochrana hranic, na hraničních přechodech byly zřízeny zátarasy a do bojové pohotovosti bylo uvedeno i letectvo a protiletecká obrana. Zcela hladký průběh však mobilizace neměla, protože na některých místech chyběly pušky (zvláště protiletadlové obraně), pistole, spojovací materiál a někde i lidský materiál. Větší problémy se vyskytly v SOS, což byl důsledek rozporů v organizační podřízenosti ministerstvu vnitra a zároveň ministerstvu obrany. Jednotky nebyly kvůli nejednotnému velení schopny koordinované akce.
Situace byla mobilizací vyhrocena a zbývaly dvě možnosti. Buď Německo svou agresi realizuje, což bylo za dané situace dosti nejisté. Hitler se nechtěl zatím do takového konfliktu zaplést, ocitl by se v menšině a izolaci, i Itálie se v tu chvíli distancovala. Druhou možností tak bylo ustoupit a německé jednotky byly rychle staženy do svých původních pozic. Takový postup sblížil zájmy Německa s Francií a Anglií. Tyto země se cítily jednáním Československa dotčeny a jejich odpor se namířil proti němu. Vznikla platforma pro dohodu především Německa s Anglií. Hitler zdůrazňoval svou mírumilovnost a snahu řešit sudetský problém mírovými prostředky, britský ministr zahraničí Halifax varoval, že z možné válečné katastrofy může získat pouze SSSR, který si přeje zničení evropské civilizace. Masaryk z Londýna varoval, aby vláda neudělala taktickou chybu, aby Angličané nemohli svalit vinu na nás.
Vlády Francie a Anglie nelibě nesly rozhodnutí Československa neodvolat povolaný ročník, pohotovost byla odvolána až 22.června. Německo nadále propagandisticky tvrdilo, že informace o pohybu svých armád jsou zcela nepravdivé a pro Československo byly pouhou záminkou vyvolat válečný konflikt proti Německu. Dokonce anglický a francouzský atašé byli pozváni na prohlídku německého pohraničí, kde neshledali žádné koncentrace vojsk. Československo tak bylo označeno za šiřitele vylhaných zpráv s cílem vyvolat válku. Z demokratických končin však Čechoslováci dostávaly povzbuzující dopisy k dalšímu odporu vůči agresivnímu Německu.
V průběhu květnové krize podporoval Československo i SSSR. Litvinov blahopřál k energickému zákroku vlády a při jednání s Bonnetem a Halifaxem v Ženevě zdůraznil ochotu ke kolektivní obraně proti Německu. Litvinov shledával jako neštěstí, že Anglie naprosto věří Hitlerovi. Ovšem akceschopnost SSSR byla po roce 1937 pochybná poté, co došlo k obrovské čistce v důstojnických kádrech. Tyto kroky snižovaly důvěru k SSSR i v mezinárodním měřítku. Ovšem SSSR byl pro ČSR jedinou mezinárodní oporou. Chamberlain a Daladier však dávali přednost dohodě s Hitlerem a doufali, že jeho snahy se obrátí na východ. Československo tuto koncepci narušovalo. Ze státu bránícího svou suverenitu se stal v německé verzi agresor, v očích Anglie a Francie iniciátor válečného konfliktu.
Důsledkem mobilizace v Německu bylo jen urychlení plánu na rozbití Československa. 28. května nechal Hitler přepracovat „Fall Grün“ a do 1. října měla být proti republice zahájena válka, měla se také urychlit stavba západního valu a mobilizováno mělo být 96 divizí. V preambuli „Fall Grün“ stojí pověstný Hitlerův výrok: „Je mým nezměnitelným rozhodnutím rozdrtit Československo v nejbližší budoucnosti vojenským úderem. Vyčkat nebo přivodit politicky vhodný okamžik, je věcí politického vedení.“

Motiv z 1. května 1938 výstižně vyjadřuje vlastenecké cítění Čechů v pohraničí a jejich odhodlání bránit republiku. Snímek pochází z Ústí nad Labem.
Motiv z 1. května 1938 výstižně vyjadřuje vlastenecké cítění Čechů v pohraničí a jejich odhodlání bránit republiku. Snímek pochází z Ústí nad Labem.

Použité snímky pocházejí z článku PhDr. Karla Straky (Vojenský historický ústav) „Částečná mobilizace v květnu 1938: od domněnek k faktům“ (http://www.vhu.cz/castecna-mobilizace-v-kvetnu-1938-od-domnenek-k-faktum/)


Svaz vojáků v záloze České republiky, z.s. (https://www.svz-cr.cz/) 19. května 2018 pořádá mezinárodní střeleckou soutěž, kde tuto historickou událost připomene.
Mezinárodní střelecká soutěž záloh OS ČR a NATO, VI. ročník, sobota 19. května 2018, Výcvikový tábor Armády České republiky Jince, Česká republika: https://www.svz-cr.cz/kalendar/kalendar-vrcholovych-soutezi/detailudalosti/23/-/a3-rezerva-2018-strelba-z-vojenskych-zbrani

 * * *

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *