Nejsou jako my

Ač nejsem monarchista, dovolím si jako motto ocitovat čtyřverší z hymny Rakousko-Uherska:
Spojené kde vládnou síly
Vše se snadno překoná
Když se ruka k ruce vine
Tak se dílo podaří

K věci:
Liberecké kino Varšava bylo uzavřeno v roce 2009, chátrající kulturní stánek se však rozhodla zachránit skupina přátel a nadšenců (filmaři, hudebníci, architekti, Liberečani, organizátoři kulturních akcí, bez politické příslušnosti), kteří založili spolek (původně občanské sdružení) Zachraňme kino Varšava.
Webové stránky spolku jsou zde – http://www.kinovarsava.cz/.
K 20. srpnu 2014 založili oficiální veřejnou sbírku na „Rekonstrukci kina Varšava“. Jako se svého času lidé skládali na Národní divadlo, Liberečané se skládají na své jediné kino – Varšava. Podpořit je lze na transparentní účet veřejné sbírky č. 2400632436/2010 (https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2400632436). Transparentní spolkový účet je zde: https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2700328815.
Kino Varšava opět ožívá, už rok se zde konají kulturní akce – filmové projekce, koncerty, výstavy; ve foyer kina Varšava byla otevřena kavárna Kino Káva. 15. února 2015 bylo otevřeno opravené foyer a od té doby do konce roku uspořádali 112 akcí, na které přišlo 6 700 návštěvníků.

Liberecké kino Varšava - kavárna Kino Káva
Liberecké kino Varšava – kavárna Kino Káva
Liberecké kino Varšava - multifunkční kinosál
Liberecké kino Varšava – multifunkční kinosál

Také v Ústí nad Labem skupina nadšenců oživila kino Hraničář (které ukončilo činnost v červnu 2010) a provozuje zde veřejný sál: http://hranicar-usti.cz/.
Transparentní účet „Veřejný sál Hraničář, spolek“ 2200731325/2010https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2200731325.
Budova Hraničáře byla postavena v roce 1923 přímo v centru krajského města Ústí nad Labem podle návrhu Roberta Beutela, jako spolkový sál německé sociální demokracie, posléze využívaný jako kino. Už ve třicátých letech Hraničář patřil k jedněm z nejvýznamnějších kin v ČSR. Po válce také kino získalo svůj dnešní název a fungovalo až do roku 2010, kdy jej tehdejší vlastník zavřel. Téměř pět let pak budova chátrala.
V roce 2014 se skupina mladých lidí spojených s místní Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně usilujících o znovuotevření tohoto kulturního stánku spojila se slavným ústeckým divadelním souborem Činoherního studia, které bylo ničeno politickými tlaky místní radnice, a dali společně dohromady plán na oživení budovy Hraničáře, který se měl stát novou scénou pro soubor Činoherního studia a další kulturní programy.
Tehdy připlula nebývalá vlna solidarity od občanů Ústí, ale i z celé ČR, dobrovolníci pomáhali, lidé se zajímali o Činoherní studio a o Hraničář. Něco hezkého vzniklo navzdory zvůli politiků.
Hraničář spolu s divadelním souborem Činoherního studia se staly symboly svobody, nezávislosti a odporu proti aroganci moci. Z bývalého kina Hraničář vznikl veřejný sál, kde se promítají filmy, hraje se divadlo, pořádají se přednášky, výstavy, netradičně se vzdělává mládež, setkávají se generace, kultura se díky Hraničáři dostává do ulic a parků.

Původní podoba kina Hraničář (Volks Haus-Säle)
Původní podoba kina Hraničář (Volks Haus-Säle)
Demonstrace na podporu Činoherního studia (5.3.2014)
Demonstrace na podporu Činoherního studia (5.3.2014)
Nemohu-li finančně přispět na záchranu rumburského kina Marx (v důsledku lhostejnosti veřejnosti, městkého úřadu a zastupitelů), obrátím svou pozornost na liberecké kino Varšava a ústecký Hraničář.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..